V topné sezóně mám marantu blíž k oknu, ale ne přímo na parapetu, kde táhne chlad. Zalévám méně, spíš kontroluji prstem, jestli vršek půdy právě oschnul. A nejvíc jí pomáhá vlhký vzduch — miska s kamínky a voda udělají jsou mnohem lepší než časté rosení. Takhle zvládá podzim i zimu bez skvrn a suchých špiček.
Světlo a teplota: klidné místo dělá zázraky
Když přijde topná sezóna, maranta se mi obvykle ozve jako první – špičky listů začnou hnědnout a kresba bledne. Naštěstí to není žádná tragédie, jen signál, že potřebuje lepší místo. Nesmí být přímo u okna, kde táhne chlad, ani nad topením, kde vzduch vysychá. Nejlépe jí dělá klidné místo s rozptýleným světlem a stálou teplotou kolem dvaceti stupňů. Je zajímavé, že maranta listy během dne spouští dolů a večer je zvedá – říká se tomu „modlení“. Když to přestane dělat, vím, že jí něco chybí – obvykle světlo nebo vlhkost. Proto ji mám v zimě blíž k oknu, ale dál od skla, kde necítí průvan.
Zálivka a vlhkost: méně vody, ale víc vláhy ve vzduchu
Maranta nesnáší přelití, ale ani úplné vyschnutí. Zalévám ji, až když vrchní vrstva půdy proschnula, nikdy ne dřív. Používám převařenou nebo odstátou vodu v pokojové teplotě – studená jí škodí a tvrdá zanechává skvrny na listech. Kořeny nesmějí stát ve vodě, proto nechávám květináč po zálivce vždy okapat. Víc než samotná voda jí prospívá vlhký vzduch, takže pod ni dejte třeba misku s kamínky a trochou vody. Nebudou se jí pak kroutit listya zasychat špičky. Když je vzduch opravdu suchý, pomáhá i zvlhčovač nebo občasné rosení vlažnou vodou.
18. 11. 2024
Petra Seibertová
